Svatý Florián se narodil přibližně v polovině 3. stol. n. l. na území dnešního Rakouska. Byl plukovníkem římského vojska a později správcem jedné římské provincie. Jako horlivý křesťan pomáhal pronásledovaným křesťanům. Jeho víra byla však odhalena a Florián byl odsouzen k trestu zbití provazy a meči. Florián se přesto odmítl vzdát své víry. Proto byl roku 304 n. l. svržen z mostu do řeky s mlýnským kolem připevněným kolem krku. Pohřben byl v Linci, kde byl později na místě jeho hrobu postaven klášter sv. Floriána. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý papeže Lucia III. o vydání ostatků sv. Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jeho žádosti vyhověl. Ostatky byly uloženy v novém chrámu v Krakově a sv. Florián byl přijat za patrona Polska.
Jméno Florián pochází z latinského slova „florianus“ (kvetoucí či rozkošný) a je považován za patrona profesí, které souvisejí s ohněm – hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů či pekařů. Nejčastěji bývá zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům. Vědro symbolizuje nádobu vody života, kterým hasí lidskou zlobu a nenávist. Jeho památka je oslavována 4. května.
